Prolog

20. prosince 2009 v 15:14 | Neruška |  *V říši mrtvého.*
Slib je slib a ten se má plnit:)
Přináším něco nového. Ani nevím, jestli to tu budu dodávat dál, jestli nezůstaneme jen u Prologu. Nečekejte teď ode mě Harryho Pottera, to možná časem. Já si potrpím na vlastní tvorbu.
Takže taková malá ochutnávka. A jen ať vás prolog nezmate...Samotná povídka je z 21. století, ale děj začíná už tady, v přenádherném domě někdy v prostředku 16. století uprostřed zmatku a černého zla:)
Hezké čtení a nějaké vyjádření by se bodlo:)


Prolog:


Do domu se opíral vítr, hlasitě skučel a nebe ztmavlo. Nedaleko uhodil jasný blesk a rozdrtil strom. Zahradu osvětlovaly pouze blesky a hromy se nesly městem, aniž by jim v tom vysoké domy mohly zabránit. Počasí, do kterého by ani pes nevylezl. Každým dnem to bylo horší. Bouřky už mezi sebou nedělali téměř žádné přestávky. Několik dní ustavičně lilo a vosku ve svících ubývalo. Řeky se vylévaly ze svých koryt, stromy, jejichž kmeny byly vykotlány blesky, už nedokázaly poskytnout zvěři domov.
Okenice v každém domě zůstávaly zavřené, ze dveří už několik dní nevyšel vůbec nikdo. Daleko za vsí zoufale naříkal pes. Sova z lesa vedle domu vyděšeně létala nízko u země, brzo se stala tedy kořistí vyhladovělé lišky.
Lidé začínali být pověrčiví. Prý sám ďábel je navštívil. Někteří lehávali v horečkách, zbytek rodiny pak volal kněze, aby vypomohl jejich milému z toho velikého neštěstí. Prý zrovna jeho si vybral ďábel na komunikaci mezi světy.
Svěcená voda v každém domě ležela na dosah, vše přichystané na samotného Krále Pekel. Samotného Satana.
Obraceli své prosby o pomoc k Bohu. Ztráceli víru, když den za dnem bouře a zmatek pokračovali.
Doba to byla zlá. Nikdo nevěřil, že se ještě někdy ukáže slunce. Nikdo nevěřil, že ještě někdy spatří zelenou trávu, uslyší šelest motýlích křídel. Připravovali se na smrt.
Zmatek ovládl celé vesnice, města. Celá území věřila v příchod ďábla. Jen málo, opravdu málo z nich vědělo, že ďábel je dávno mezi nimi. Koho by napadlo hledat tak blízko? Koho by napadlo, že pod svícnem je vždy největší tma?
Mezi dřevy okenic prosvítalo světlo svíček, teplo vycházející z krbu sláblo. Muselo se šetřit dřevem v domě. Venku všechno zmoklo.
Ulice zely pustotou. Černé nebe se jako hrozba snášelo nad střechami domů, přinášelo sebou předzvěst zkázy a děsu.
Z jednoho domu se ozýval křik. Ve vzduchu se nesla vůně hořícího dřeva a sladké vůně mléka. Svíce osvětlovaly jen malou část pokoje. U plotýnky stála dívka. Černé dlouhé vlasy ji padaly přes tvář, když stočila hlavu k zemi.
"Nevděčnice!" vykřikla znovu žena za stolem. Byla ještě mladá, krásná, ve tváři ani známku starostí.
"Kéž by si tě sám ďábel vzal!" Pleskla dlaní o stůl. Dívenka se dala do usedavého pláče, slzičky ji kropily jemný obličej. Nemohlo ji být víc jak šestnáct let, proto už byla schopná veškeré práce. Její útlá ramínka se otřásala v pláči.
Byl to jeden z těch honosnějších domů v ulici. Vysoký, dvoupatrový dům s půdou, jehož pokoje se nikdy nedaly zcela jasně spočítat. Jeden host tvrdil, že napočítal patnáct, druhý dvacet. Vytopit tak obrovský dům dalo práci. A přesto ať se kdokoliv jakkoliv snažil, nikdy nebylo v domě teplo. Jediným pokojem, kde hosté mohli odložit tlusté svetry, kdykoliv k nim přes chladné dny přišli byla kuchyně.
Dívčin pláč neutichal ani o několik hodin později, kdy stočená do klubíčka ležela pod lehkými dekami. Zima se ji vkrádala do každé částečky těla, krev ji tepala ve spáncích od neustálého vzlykotu. Nemohla spát. Oční víčka ji klesala, ale nemohla spát! Byla po celém náročném dni tak vyčerpaná, že to snad více nešlo. Její utrápená duše se konečně začala utápět ve snění, když se z vrchního poschodí ozvala hlasitá rána. Nechtělo se ji už vstávat, i když věděla, že by měla. Únava ji to však již nedovolila. Svaly v těle se ji uvolnily a ona díkybohu, usnula.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dreamturtle dreamturtle | 21. prosince 2009 v 22:09 | Reagovat

začátek dobrý, skvěle to popisuješ, ale jak jsem to tak četla tak jsem narazila na větu "Lidé začínli být pověrčiví." - zprvu mi nedošlo proč, teprv jak jsem to četla podruhé tak už mi to došlo  - ale to může být taky tou únavou, teď večer už některé věci možná nevnímám =)
jinak umíš moc dobře používat svou slovní zásobu, používáš takové ty obraty co se normálně neslyší v běžné mluvě  - zít prázdnotou, vykotlány, hezky to doplňuje, mám pak pocit že opravdu čtu knížku, + vzhledem k situaci a ději uvnitř to vyvolává dojem že tu knížku čtu a ten děj se odehrává přesně kolem mě, nacházím se v tom domě, venku bouřka jak vyšitá, atd.  
moc se mi taky líbí ten moiv ďábla/boha v podvědomí těch lidí, krásně to zobrazuje tu tehdejší dobu - jak lidé byli pověrčiví a věřili vlastně všemu co jim kdo řekl
občas se sem tam našlo takové to opakování slov / nebo jen kořenu slova, ale myslím že to není zas až tak podstatné, to jsou jen malinké chybky které se dají snadno odstranit a na které pravděpodobně přijdeš i sama ;-)
poslední odstavec se ti povedl nejvíc  krásně dokážeš vylíčit každý pocit, moment, myšlenku - všechno, tvoří to moc hezký celek a dobře se to čte - ani to není tolik náročné na představivost

2 Marilla Marilla | Web | 14. ledna 2010 v 19:13 | Reagovat

Užasný u rychl e zhltnou i poračování.::D.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama