Ahoj, lidičky:-*
Já se mám kouzelně....Co kouzelně...Kouzelně je slabé slovo. Mám se...Bože můj:D Tak strašně jsem se změnila, od té doby, co jsem měla ten starý blog. Strašně moc:) Všechno se změnilo. taky že uběhla dlouhá doba. Jsem ráda za to, kým jsem. Jsem ráda za to, že vím, co chci.
Víte jak jsou chvíle, kdy máte pocit, že zvládnete všechno? Že jakákoliv překážka je malicherná, oproti vaší víře? Vašemu pocitu vítězství? Já se mám přesně takhle. Věřím, věřím, věřím.
Včera hrál v telce Peter Pan:) Miluju:D Já věřím na víly, a jo, a jo!:D
Píšu, nebojte. Ale nejdříve se musím rozmyslet, dohodnout se s Arunkou mojí na jedné drobnosti a pak se to tu pořádně rozjede.Strašně se mi stýskalo po tom pocitu sednout si za pc a psát vám, když vím, že si to přečtete. A je moc krásný pocit vědět, že stojí za to žít, i když některé dny jsou šílené.:D
No, hlavně jsem tu proto, abych vám sem hodila taky jednu písničku. Všichni určitě znáte, a já na ní mám díky Aruš krásné vzpomínky. Anastasie...To bylo naše, viď?:P
Ozvu se:-*
Ach jo, Anastázie, to bylo naše mno x) Pro mě je tahle pohádka stáloe stejně neuvěřitekná jako na začátku x) Jsem ráda, že konečně žiješ a že to konečně stojí za to ;) Snad ti to vydrží dost dlouho, aby sis stihla vše vyplnit ;) Držím palce...